V pátek, 7. den soustředění, jsme po tradičním úvodu realizovali odložený, předem naplánovaný čtvrteční program dopolední teorie. Jirka Kalužný svým testem z taktiky vyzkoušel zkušenější účastníky z Áčka i Béčka, poslední hodina byla věnována hlavním chybám, které se mladí šachisté dopouští proti šachovým pravidlům. Svou poslední lekci na soustředění předvedl u Céčka Emil Vlasák, který se odpoledne s účastníky soustředění rozloučil. Vláďa Hadraba se u Déčka vyžíval ve své silné části teorie – pěšcovým a věžovým koncovkám.
Odpoledne bylo opět věnováno sportovní činnosti. Proběhla soutěž ve sprintu, které se mimo soutěž zúčastnili i vybraní vedoucí. Jejich účast byla více artistická než porazit nejrychlejší sprintéry, proto Gusta v první polovině travnaté trati umělecky zakopnul a předvedl efektní kotoul, zatímco hlavní vedoucí, coby nejstarší účastník celého soustředění, vyklusával systémem start-cíl-start. Vítězem sprintu se stal Max Kalužný o fous před Štěpánem Urbanským a o další čtyři fousy před Matějem Fialou. V kategorii mladších účastníků byl nejrychlejší Jakub Maule, za ním doběhli Lukáš Kalužný (téměř čistá shoda všem účastníkům známého příjmení) a Vráťou Zívalem. Kategorii slečen ovládla Lada Semová, druhá byla Agáta Herichová a třetí Alžběta Jusková. Soutěž družstev vyhráli Juskovi cucani před Senegalskými žraloky a Ústeckou ruletou. Medaile tentokrát nezbyla pro družstvo VEŠ. Po sprintu se dohrávala soutěž v dobble. Tam se vyřádila zejména dívčí část účastníků, protože celý dlouhý turnaj vyhrála Lada Semová před Agátou Herichovou a Dominikem Dlouhým. V družstvech na nejvyšší stupínek vystoupili Juskovi cucani, na prostřední VEŠ a na nejnižší Senegalští žraloci. Pod stupněm vítězů tentokrát zůstala Ústecká ruleta. Dokončen byl i maratón ve stolním tenisu, který nakonec vyhrál Jindra Jusko před Ondrou Stiborem a Alešem Krupkou. Z mladších účastníků se nejdále dostal Jakub Maule – až do semifinále. Z dívek se nejdále – do osmifinále dostala Lada Semová a Alžběta Jusková. V družstvech dominovali Senegalští žraloci před Ústeckou ruletou, Juskovými cucany a VEŠ.
Součástí pátečního programu byl i orientační běh, kdy účastníci s mapou v ruce měli za úkol najít a splnit určité úkoly. V tomto závodě se nejlépe orientoval Ondra Stibor, své „drápky“ opět vystrčila Lada Semová a bronz si vybojoval Štěpán Urbanský. V kategorii mladších účastníků zvítězil Lukáš Kalužný před Nguyenem Trung Minhem a Tomášem Komeštíkem. U dívek se za Ladou seřadily Alžběta a Agáta. V družstvech si chuť spravila Ústecká ruleta, za ní se seřadili Juskovi cucani a VEŠ. A konečně také jednou Senegalští žraloci poznali pocit „zůstat pod bednou“ 😉. K večeru byl zapálen táborový oheň a na řadu přišly opět do zlatova opečené buřty, krásný večer byl vyšperkován pohodovým povídáním o všem možném, občas i nějaká ta písnička zazněla, a když se k nám na vábničku (píseň „Co jste hasiči, co jste dělali“) přidali i travčičtí hasiči, večer byl téměř ideální. No a aby toho nebylo málo, naši kapitáni družstev ještě vymysleli nebodovanou, leč velice zajímavou „noční hru“, takže po takovém večeru se vskutku velice těžce usínalo.
Předposlední den se už nesl v duchu předzvěsti na blížící se konec soustředění. Kvůli noční hře odpadla rozcvička, u některých účastníků se projevil předchozí večer, pozornost trochu opadla, přesto však převážná většina účastníků byla statečně aktivní po dobu celé dopolední výuky. Odpoledne, po dobrém odpočinku, nás čekal turnaj v piškvorkách. Tam opět svůj postřeh a hbitou souhru mysli a rukou předvedla Lada Semová, v celkovém pořadí pronásledovaná Šimonem Peroutkou a Ondrou Stiborem. Z mladších účastníků byl nejlepší Jakub Maule před Vráťou Zívalem a Nguyenem Trung Minhem. U dívek se za Ladou seřadily Alžběta a Agáta. V družstvech na nejvyšší stupeň vystoupili Senegalští žraloci, pod nimi skončila Ústecká ruleta, Juskovi cucani a VEŠ.
Na závěr nemohl chybět ani benefiční fotbalový zápas dvou družstev, která si vybrali trenéři Gusta Brejník a Michal Sliva. Ten nakonec po velkém boji vyhrálo družstvo Real Brejník (s kapitánem Gustou Brejníkem) nad Sliva Barcelonou (s kapitánem Michalem Slivou) 4 : 2.
Večer nás čekal ještě bleskový turnaj, kdy na partii měl každý hráč 3 minuty s přídavkem 2 vteřin na každý tah. Ten nakonec vyhrál Gusta Brejník (bylo by nesmírným překvapením, kdyby to nevyhrál) s 10,5 bodu, kdy remízu proti němu vybojoval pouze Petr Vyslyšel. Za ním se seřadili 2. Štěpán Urbanský (8,5 b.), 3. Petr Vyslyšel (7,5 b.), 4. Šimon Peroutka, 5. Michal Sliva (trenér), 6. Jindra Jusko, 7. Tomáš Krsek, 8. Aleš Krupka – všichni po 7 bodech. Z mladších účastníků byl nejlepší Pravoslav Svoboda před Nguyenem Trung Minhem a Jakubem Maulem, v kategorii děvčat Lada Semová před Agátou Herichovou a těsně za ní Alžbětou Juskovou. Turnaj byl tak nabitý dějem a napínavostí, že usnout po něm bylo velice těžké. Nakonec i toto však všichni účastníci „tak nějak“ dokázali, a tak se dokázali „prospat“ i do posledního dne.
Neděle, 25. srpna – nezjistil jsem, že by se někdo z účastníků letního soustředění při příchodu do Tornova Mlýna na tento den těšil, přesto nikým nezván přišel a pro všechny účastníky to znamenalo jediné – příprava na odjezd a odjezd domů. Než k tomu však došlo, ještě nám zbylo pár hodin. Na rozcvičku sice už pomyšlení nebylo, ale muselo zbýt na snídani, velký úklid pokojů a vnějších prostor, ve kterých jsme se celý týden pohybovali, a samozřejmě také na vyhlášení výsledků a vyhodnocení celé akce. To byla asi ta nejbouřlivější událost celého soustředění. Sešli jsme se v jídelně a cen tam bylo, že se ani na tři stoly nevešly. Nebyly tam sice „drahé bouráky a obálky s luxusní zahraniční dovolenou“, ale každá cena potěší, a když se k tomu přidá i potlesk ostatních účastníků, je to velice příjemný okamžik. Odměňovaly se výkony jednotlivců i družstev, vyhodnoceny byly i nástupy – kdo byl nejrychlejší.
Úplně první bylo vyhlášení nejúspěšněji bodovaného družstva za celé soustředění. To s přehledem vyhráli Senegalští žraloci. Vyrovnaný boj o stříbro nakonec vyhrála Ústecká ruleta před Juskovými cucany. Poslední místo zůstalo pro VEŠ. Všichni členové těchto čtyř družstev dostali vzpomínkový diplom za vynaložené úsilí a dosažené místo v pořadí. Během vyhlašování všechny přítomné (i vedoucí) překvapil Jirka Kalužný, který údajně vyhlásil soutěž pro družstvo, které získá nejvíce jedniček. Tato soutěž prý byla tajná a věděl o ní snad pouze on. Protože však nebyla zvolena žádná hodnotící ani námitková komise, Jirkovi to prošlo, a tak „jedničkovou cenu“ získalo družstvo VEŠ.
Po vyhlášení všech výsledků a předání cen došlo k vyhodnocení celého soustředění ze strany vedoucích. Dle mého názoru bylo hodně objektivní a pro někoho možná až překvapivě otevřené a upřímné, ale vždy je to lepší, než si jen „mazat med kolem pusy“. Je umění říct, co bylo dobré, co se komu líbilo nebo nelíbilo, aby to příští soustředění bylo ještě lepší.
Soustředění se vydařilo i z hlediska zdravotnického, přestože kromě tradičního úskalí při fotbale a vybíjené nás letos abnormálně obtěžovaly vosy, občas i sršně. Z míčových sportů občas nějaké to naražení kosti nebo kloubu bylo, ale naše zdravotnice se s tím dokázala velice dobře vypořádat. V jednom případě se ze zápěstí, naraženého při uhýbání a pádu při vybíjené, nakonec vyklubala lehká zlomenina jedné z kostí v zápěstí, což si vynutilo návštěvu v nemocnici s následným zpevněním zápěstí, ale dle lékaře se jedná o léčbu v několika dnech. Z deníku zdravotnice Ivety bylo vidět, že jejích zákroků bylo docela dost, ale nic mimořádného, a i počtem zákroků to bylo srovnatelné s předchozími tábory. Za její činnost a ostražitost jí rozhodně patří dík.
Rozhodně velké poděkování patří zejména Vláďovi Hadrabovi, Jirkovi Kalužnému i Ivetě Reitingerové za jejich přípravu celého soustředění, které jim zabralo 1-2 měsíce předem, dík si zaslouží i všichni trenéři za jejich účast a přípravu, nejtěžší to z nich zcela jistě měl Gusta Brejník, ale zvládnul to, a i po soustředění bude pokračovat v trénování mladých účastníků ME v Praze.
Speciální obdiv si zaslouží Jirka Kalužný, který vzhledem ke svému zranění z předchozí nehody ještě týden před zahájením nevěděl, zda se soustředění vůbec zúčastní, a pokud ano – zda bude schopen chodit (rozuměj kulhat) bez vozíku, nebo se nechat vozit na vozíku, jako když dobrý voják Švejk táhnul na Bělehrad. Nakonec to všechno s velkým sebeovládáním perfektně zvládnul a jeho neodmyslitelná vůle, snaha, a nakonec i výkon během celého soustředění jsou příkladem pro všechny účastníky tohoto soustředění.
Poděkování patří samozřejmě i všem účastníkům, že projevili zájem se tohoto soustředění zúčastnit a drtivá většina se od začátku do konce snažila být aktivní při plnění šachových i nešachových akcí i úkolů.
Tím považuji jubilejní, 20. letní šachové soustředění v novodobých dějinách Ústeckého krajského šachového svazu za ukončené. Podobná letní soustředění i když v trochu jiné podobě, samozřejmě probíhala i předtím, a jako účastník takových akcí Severočeského kraje v letech 1966-1971 jsem si z nich odnesl spoustu nezapomenutelných vzpomínek i řadu šachových přátel. Přeji i všem letošním účastníkům, aby ve zdraví rádi za 50-60 roků na letní šachová soustředění vzpomínali.
Hlavní vedoucí František Chaloupka
